Kotalík Jiří: Ilustrace Miloslava Troupa, prosinec 1993

K tradici české ilustrační tvorby

V tradici českého moderního umění je příznačné, že někteří z malířů se často stávají též ilustrátory - ať příležitostně či soustavně, v trvalé souřadnosti obrazů a kreseb. Důvody k tomu tkví jednak v přirozené váze písemnictví v souvislostech české kultury, jednak ve snaze hovořit též k dětem a mládeži.

Tak dvojdomost malby a ilustrace spolutvoří povahu naší výtvarné tradice a charakterizuje její významné zjevy, Mikolášem Alšem a pokolením Národního divadla počínaje, přes malíře Hanuše Schweigera, jednoho z bezprostředních předchůdců symbolismu a secese u nás se nese tato tradice ke generaci 90. let a Vojtěchu Preisigovi a zcela jinak v založenému Adolfu Kašparovi.

Ani v generaci expresionismu a kubismu nechyběli umělci, alespoň příležitostně se obírající grafickou úpravou a knižní ilustrací. K originálnímu a suverénnímu výrazu, v pádnosti stavebných linií a básnivě kolorujících ploch dovyrostl zejména Josef Lada.

Také v letech mezi dvěma válkami se někteří z malířů často věnovali knižní ilustraci: dotvrzuje to Karel Svolinský, v jehož kresbách resonuje melodický rytmus a lyrický kolorit folklóru rodné Moravy. Kdežto Cyril Bouda se od mládí školil na přísných liniích a uměřených barvách italské renesance.

V nastupující generaci

Také v generaci, která do našeho výtvarného života nastupovala v rozmezí třicátých a čtyřicátých let od počátku vyvstalo několik osobností, u nichž se výrazné malířské nadání soustřeďovalo převážně k úkolům ilustrační povahy, v působivém vyjádření a osobním přínosu. Byli to zejména Adolf Zábranský, Jiří Trnka a také Antonín Strnadel, jenž formové bohatství lidového umění Valašska transponoval do vervních, hbitých a zpěvných kreseb, interpretujících významná díla staré i nové literatury. Všichni tři určovali v práci pro knihu vysokou míru tvůrčí náročnosti.

K druhé, o něco mladší vlně generace, patřil Miloslav Troup, jenž v letech 1936 - 1942 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Jaroslava Bendy, všestranného umělce, jenž kromě knižní grafiky spolehlivě ovládal též ostatní odvětví užité tvorby. Nebylo bez významu, že u prof. Jaroslava Bendy dříve studovali Jiří Trnka a Antonín Strnadel.

K doložení generačního nástupu, k němuž podstatně přispívala Uměleckoprůmyslová škoda (Akademie výtvarných umění byla po dobu války uzavřena), lze připomenout alespoň jména některých, kteří tehdy s Miloslavem Troupem studovali, ať u prof. Jaroslava Bendy (Jan Kotík, malíř osobité syntézy tektonických a expresivních zřetelů, ilustrátor a grafik Vladimír Kovařík, či Zdeněk Miler, který se později věnoval animovanému filmu), anebo v jiných ateliérech: u prof. Josefa Nováka (Arnošt Paderlík, Ota Janeček, Zdeněk Seydl), u prof. Antonína Strnadela (Jan Smetana), u prof. Zdenka Kratochvíla (Zdeněk Sklenář). Je tedy zřejmé, že v široké rozloze názorů a výrazových prostředků získala práce pro knihu u nastupující generace trvalý význam.

Na zkušenou v Paříži

S prvními ilustracemi začínal Miloslav Troup ještě ve škole, už od roku 1938, vesměs drobné publikace byly vázány na domov (ve vztahu k rodným Hořovicím) a na klasickou českou tradici (J. K. Tyl, Ladislav Stroupežnický), ale také na moderní poezii (František Hrubín), poprvé též na látku z mimoevropských kultur (Kalidas), k nimž se později tak často obracel.

Ale stále se mladý malíř necítil v dostačující míře vybaven. V letech 1945 až 1947 získal stipendium francouzské vlády a navštěvoval École des Beaux Arts a École des Arts decoratifs v Paříži, mezi jeho profesory byl Francois Desnoyer, malíř, jenž usiloval o sjednocení pevné výtvarné stavby se sdělností.

Tehdy jsem Miloslava Troupa zblízka potkal poprvé - někdy v květnu či červnu 1946 někde u St. Germainde Pres, kdy Paříž na nedlouhý čas navštívila řada mladých umělců a teoretiků z Prahy, Brna a Bratislavy (někteří u příležitosti výstavy mladého českého umění v Galerü La Boetie). Byl nevysoký a podsaditý, nerad vedl dlouhé řeči, působil spíše jako člověk do sebe uzavřený. Postupem let se ve vzhledu valně neproměňoval. O stálosti v myšlení svědčily také jeho oči, vždy poklidné, zpola zkoumavé a zpola vlídné. Miloslav Troup zůstal pak jako výtvarník na volné noze ještě dva - tři roky v Paříži, znovu hlavním městě umění Evropy a světa, přitom poznával též jiné kraje Francie. Byla to jedinečná a nezapomenutelná škola: logika a řád francouzského umění rezonovaly bohaté prožitky přírody a architektury od antiky přes středověk k XIX. a XX. století. Zejména mezi obyčejnými lidmi Paříže či mezi sedláky a vinaři na venkově bylo mladému malíři z Čech dobře, zůstal tu až do roku 1950. Po několika letech připomenul jeho tvorbu francouzský výtvarný kritik Francois Descargues (který ostatně poznal Prahu už při své první návštěvě na jaře roku 1946, kdy doprovázel skupinu pařížských Španělů k výstavě v Mánesu).

Povaha umělcovy tvorby

Po návratu do Prahy roku 1950 jakoby se v malování Miloslava Troupa uvolňovala všechna nastřádaná energie a postupem času se uplatňovaly všechny zkušenosti z Francie v tvořivém rozmachu, zabírajícím do neobvyklé šíře: vedle obrazů také nástěnné malby, gobelíny, mozaiky, vitráže, kresby, grafiky, a ovšem zejména narůstající řada ilustrací. Při své žánrové rozmanitosti si jeho tvorba zachovává příznačnou a přesvědčující jednotnost pohledu a výrazu. Základem i východiskem je tu vždy linie, vervní a úsečná, přitom obmykající a rozvrhující barevně zářivé plochy. Formová struktura se shodně objevuje v monumentálních projevech, ve volné malbě, stejně jako v knižních ilustracích.

Bohatou knižní tvorbu Miloslava Troupa několikrát a do podrobností zhodnotil Karel Holešovský, vedle historiků umění (Arsen Pohribný, Blanka Stehlíková), nejednou se o výtvarníkovi vyslovovali také básníci: Kamil Bednář, František Hrubín, Jindřich Hilčr a mnozí další. Přitom všichni shodně oceňovali jeho nevšední rozhled po literatuře, spolu se schopností podřizovat se rozmanitým látkám epického, lyrického či dramatického založení, přitom vždy s osobitou pečetí výtvarné obratnosti.

Rozloha ilustrátorova díla

Uvědomme si alespoň v několika příkladech šíři a mnohost témat, která v průběhu bezmála 4 desetiletí Miloslav Troup zvládal: příběhy a legendy středověké Evropy (Meč a píseň, Příběhy kulatého stolu), poezie a dramata velkých zjevů minulosti (L. de Camoes, William Shakespeare, J. W. von Goethe), odkaz velkých pohádkářů (Wilhelm Hauff) - až k opožděnému romantikovi Edmondu de Rostandovi. A jako málokdo u nás dovedl se Miloslav Troup vciťovat do témat, scenérií, dějů a postav vzdálených staletími i rozlohou světadílů: Indie, Čína, Persie, severoameričtí Indiáni, Kazachstan a Uzbekistan atp. Ale přitom si byl plně vědom významu moderní poezie, jak mu ji v příkré kontrastnosti ztělesňovali Guillaume Appolinaire a J. R. Jeffers.

A ovšem soustředěně žil v literatuře domova: od obrozeneckých témat Rukopisu královédvorského a zelenohorského přes rozlet českého básnictví v díle K. H. Máchy k příznačnému rozpětí mezi historii a poezii na sklonku XIX. století v protichůdnosti knih Zikmunda Wintra a Julia Zeyera - až pak k monumentalizaci českých dějin na sklonku života Vladislava Vančury. K prožitkům minulosti napomáhalo Miloslavu Troupovi též poznávání jižních Čech, kde nalézal kořeny svého rodu, v přiznání k scenériím a atmosféře krajin, měst, vesnic, hradů, kostelů. Často a rád pak ve svých liniích a barevných plochách doprovázel poezii své současnosti: Jaroslav Seifert, František Hrubín, z o něco mladších Kamil Bednář, Oldřich Mikulášek, Jan Noha, Jindřich Hilčr. (Mnozí z nich také, jak už bylo řečeno, o něm a o jeho práci psali.)

Na závěr

Ilustrační tvorba Miloslava Troupa nezůstávala omezena na českého čtenáře. Jednotlivé knihy se v překladech - zejména prostřednictvím nakladatelství Artie - dostávaly často do zahraničí, kde nalézaly dobrý ohlas vyjádřený řadou cen, diplomů a uznání v mezinárodních soutěžích. K obzvláště významným zajisté patřila mezinárodní expozice knihy v rámci Bienále v Sao Paolo v Brazílii, kde získal v r. 1963 jednu z hlavních cen za ilustraci. Byl jsem tehdy komisařem naší expozice, v které Československo usilovalo představit širší oblast výtvarné kultury. Kromě malby, plastiky, grafiky zejména scénografii a knižní tvorbu - s úspěchem, který se v jednotlivých odvětvích nejednou opakoval. Dotvrzovalo to snahu o jednotu a sounáležitost všech odvětví výtvarné kultury, jak se k ní u nás v průběhu 60. let směřovalo.

Miloslav Troup zemřel dne 22. 2. 1993 ve věku 76 let, svůj život cele naplnil prací - v rozloze několika tvůrčích odvětví, vždy ve vyhraněném smyslu pro dekorativnost, který získal už za mlada v ateliérech Uměleckoprůmyslové školy. Je dobře, že se nyní výstavou v podstatném výběru představuje jeho tvorba, vždyť kontinuitu tradice a její hodnoty, bez jejichž pochopení nemůže naše umění nalézat spolehlivou cestu k dalšímu rozvoji, je třeba neustále ověřovat a připomínat.

Jiří Kotalík
prosinec 1993