Stehlíková Šárka: Život a dílo Miloslava Troupa, únor 2005
Život a dílo Miloslava Troupa1
Miloslav Troup, v pozadí skříň s Troupovými malbami, 50. léta, fotografie, pozůstalost Miloslava Troupa.
Miloslav Troup se narodil 30. června 1917 v Hořovicích u Berouna. Oba rodiče však pocházeli z jižních Čech z kraje pod Kletí. Miloslav se narodil jako prostřední z deseti dětí, přičemž tři z nich zemřely po narození.2 Přes skromné rodinné poměry rodiče dbali na vzdělání všech svých dětí a podporovali je při jejich studiu, které si rozšiřovali i v zahraničí. Výtvarné nadání kromě Miloslava zdědila také jeho mladší sestra Lidmila.3
Vzhledem k tomu, že Troupův otec pracoval u státních drah, rodina se často stěhovala. Když měl Miloslav dva roky přestěhovali se do Kadaně a odtud do Hluboké nad Vltavou, kde začal chodit do první třídy obecné školy. Základní školní docházku dokončil Miloslav v svém rodném městě - Hořovicích, jelikož sem byl jeho otec na jaře 1926 zpět přeložen.4
V roce 1928 začal Miloslav Troup studovat na Státním reálném gymnáziu v Berouně.5 Tehdy se u něj projevil zájem o kulturu a zvláště o výtvarné umění. Tento zájem podporoval především jeho profesor kreslení Josef Suchý. Avšak výuka na gymnáziu Troupovi nevyhovovala a tak na konci šestého ročníku byl pro svůj špatný prospěch vyloučen.
Během středoškolských studií se Troup zapojil do hořovického kulturního života ve studentském spolku Valdek. Dobrým rádcem se mu stal profesor kreslení Václav Živec, který působil na učitelském ústavu v Hořovicích.6 Jako první posuzoval Troupovy práce a doporučil mu studium výtvarného zaměření na některé z pražských škol.7
Miloslav Troup kreslil během svého studia na gymnáziu drobnější kompozice, jejichž náměty čerpal především ze svého nejbližšího okolí. Jelikož Troupův otec pracoval jako výpravčí a později přednosta stanice, bydleli Troupovi na nádraží. Na nejstarších Troupových kresbách se objevují právě motivy nádraží, vagónů či návěstí.8 Na tyto kresby vzpomínal v roce 1947 při pobytu ve Francii: „Dnes jsem v celém svém snažení, práci i studiu šťastný. Často si vzpomínám na to, jakou jsem měl radost, když jsem kreslil z okna na nádraží altánek se slepicemi, nebo Šmídovu vilu a teď nacházím v práci něco podobného, podobnou radost a možná ještě větší.“9
Po studiu na gymnáziu dále rozvíjel svůj talent na Státní grafické škole v Praze, kde si prohloubil i svůj zájem o knihu. Už od dětství byl vášnivým čtenářem a jak sám později uvedl, považoval knihy za velký dar. Nechtěl si z nich jen brát, ale chtěl jim také něco dávat.10 Státní grafická škola mu ke splnění tohoto přání ukázala cestu. Výuka školy se zaměřovala kromě jiného právě na typografii a knihtisk. Ladislav Sutnar, ředitel školy, zmodernizoval výuku reprodukčních technik podle nejnovějších technických vymožeností. Vyvíjel snahu o experimentování s materiály a kromě toho se škola stala místem realizace vzácných soukromých tisků.11 Díky Sutnarově osobnosti se Státní grafická škola ve 30. letech zařadila ke špičkovým evropským odborným školám, srovnatelným se Sutnarovým vzorem německým Bauhausem.12 V tomto prostředí si Miloslav Troup začal formovat své dovednosti a názory.
Po absolvování grafické školy nastoupil v roce 1936 na Státní uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde se ještě blíže seznámil s grafickými technikami a typografickými zásadami, které záhy začal uplatňovat. Význam tu měl i přátelský vztah k spolužáku Janu Kotíkovi. Ovocem tohoto přátelství byly avantgardní tisky, které Troup a Kotík na škole předkládali jako své klausurní práce.13 Na uměleckoprůmyslové škole jej vedl profesor Jaroslav Benda, zastávající názor, že základem výuky jsou právě grafické techniky. Podle V. V. Štecha, který charakterizoval výuku profesora Bendy, „jest nutno připoutati žáky něčím, co je jim niterně blízké, proto ukládá Jaroslav Benda svým žákům, aby počínali vypracováním dětské knížky […]. Volné kreslení svádí často k nepřesnostem a k přeceňování osobního rukopisu […]. Diktát účelu, vědomí, že kresba slouží nějaké potřebě mimo ležící, vede zato ke skromnosti i ke zjemnělému pozorování.“14 V tomto duchu se nesla Troupova výuka, což také osvětluje fakt, že získal velmi kladný vztah k ilustrování především dětské literatury. Od roku 1938 se již více specializoval a navštěvoval školu profesora Bendy zaměřenou na užitou grafiku, knižní umění a propagaci. Ještě na škole vytiskl několik bibliofilií. Uměleckoprůmyslovou školu absolvoval v roce 1942, setrval tu však ještě necelý rok a pracoval pro různá nakladatelství.15 Potom se asi půl roku učil v keramickém oddělení uměleckoprůmyslové školy u profesora Jana Laudy.16
Své vzdělání si Miloslav Troup významně prohloubil ve Francii. V roce 1945 získal od francouzské vlády stipendium na studium v Paříži, které pobíral do roku 1948.17 Začátkem prosince 1945 se zapsal na École nationale supérieure des Arts decoratifs k profesorovi François Desnoyerovi. Již koncem prosince roku 1945 dostal nabídku od profesora Maurice Brianchona z École des Beaux Arts, aby další rok přešel k němu do ateliéru.18
Miloslav Troup maloval během svého francouzského pobytu pilně a s velkým nadšením. Z jeho korespondence rodičům se dovídáme, že denně pracoval do jedné až dvou hodin v noci. Chodíval z počátku kreslit do Louvru a do Trocadera. Později rád procházel hlavně bleší trhy a jarmarky. Líbila se mu atmosféra těchto míst a nacházel zde náměty pro své obrazy.19
Ve Francii se zúčastnil několika výstav. Tři roky po sobě 1946 - 1948 mu přijali obrazy na Salon d´Automne (Podzimní salon). V roce 1946 a 1947 prezentoval své malby na Salon Moins de 30 ans (Salon mladých). Spolu s Jeune école de Paris vystavoval v Holandsku, Finsku a Portugalsku. V roce 1947 zaslal čtyři obrazy na putovní výstavu do Sárska, do Mnichova a Vídně. V tomtéž roce jej vyzvala korporace Les arts k účasti na výstavě současného umění v Nice. Miloslav Troup se přitom neprezentoval pouze na výstavách, na jaře 1948 přednášel také několikrát v rádiu pro československé vysílání o výstavách v Paříži.
Z Čechů žijících tehdy v Paříži se Miloslav Troup stýkal s malířem Josefem Šímou, který působil jako kulturní atašé československého velvyslanectví a zprostředkoval prodej několika Troupových obrazů,20 také navázal kontakt s Františkem Kupkou, velmi často se scházel i s Václavem Nebeským, svým učitelem z uměleckoprůmyslové školy v Praze. V době svého pařížského přátelství s Nebeským spolu často chodívali do galerií a ateliérů francouzských umělců. Navštívili například sochaře Charlese Despiau, španělského malíře Domíngueze, podívali se také do ateliérů André Lhoteho, Serge Poliakoffa a George Braqua,21 s nímž Troup navázal užší styky.22 Přátelil se také s malířem Benardem Buffetem. Z Francouzů, s nimiž se Troup stýkal, měl snad nejblíže k historikovi umění Pierru Descarguesovi, se kterým se seznámil v roce 1946. Pierre Descargues jej podporoval v jeho tvorbě a o něm samém napsal několik statí.23
Troup nezůstával během svého pobytu ve Francii pouze v Paříži. Podnikal cesty na venkov a k moři. Například v únoru 1946 odjel malovat na doporučení profesora Desnoyera do departementu Correze v pohoří Massif Central.24 Bydlel zde na farmě poblíž městečka Tulle. V létě 1947 strávil dovolenou u moře v městečku La Napoule poblíž Cannes.25
Francouzský pobyt měl pro Troupův výtvarný vývoj klíčový význam, objevil zde totiž barvu. Námětově se zaobíral hlavně figurálními kompozicemi a krajinomalbami. Podobně jako ve svých raných pracích znázorňoval výlučně předměty, osoby a krajiny, které odpozoroval ze svého okolí. Oproti předchozí tvorbě však začal pracovat s tvarovou nadsázkou, zobrazované objekty deformoval a abstrahoval. Tuto změnu způsobil především vliv řady osobností a uměleckých směrů, s nimiž se ve Francii setkal. Poznal kubistické, expresionistické, fauvistické či orfistické malby a záhy jejich prvky začal osobitým způsobem uplatňovat ve vlastní práci.
Miloslav Troup, Paříž kolem šesté večer, 1948, olej, plátno, 73 x 60 cm, sig.: vlevo dole, TROUP, soukromá sbírka.
Za stěžejní dílo tohoto období lze považovat malbu z roku 1948 s názvem Paříž kolem šesté večer. Na obraze je zachycen portrét dívky. Do zpracování jednotlivých prvků obličeje pronikla kubistická mnohapohledovost. Obličej má trojúhelníkovitý tvar s malými, ale výraznými ústy, ostrým nosem a mandlovitýma očima, které jsou zachyceny z čelního pohledu, kdežto nos a ústa z profilu. Obraz rytmicky dělí skladba černých linií a barevných ploch. Barva tu hraje významnou roli, přičemž zde dominují temné syté tóny. V pozadí převažuje černá, kterou doplňují odstíny hnědé, zelené a červené odrážející se v menších ploškách také na světlé barvě dívčiny pleti. Díky tomuto koloritu dosáhl autor světelného kontrastu, který podtrhnul produševnělost celého díla. Světlo jakoby nepřicházelo z vnějšího zdroje, ale bylo vyzařováno portrétovanou osobou. Vlastimil Tetiva, autor monografické stati z roku 2000 věnované Miloslavu Troupovi, se pustil do hlubší interpretace tohoto obrazu a našel v něm symbolickou rovinu.26 Obraz totiž vznikl na konci Troupova pobytu ve Francii. Podle Vlastimila Tetivy je v něm zachyceno tehdejší dilema malíře z návratu do vlasti, ve které se radikálně změnilo politické klima. Zvolená barevnost a světelný kontrast podle něj symbolizují protiklad života a smrti, kontemplaci nad životem. Trojúhelníkovité řešení obličeje s vrcholem směřujícím dolů představuje zánik a duchovní zmar. Se smělým a diskutabilním výkladem Vlastimila Tetivy lze polemizovat. V obraze Paříž kolem šesté večer se promítá především vliv kubismu. Tvar ženského obličeje vyplývá z kubistické analýzy tváře, ve které se prolíná en face s profilem a tudíž nemá smysl v něm hledat symbolický význam. Miloslav Troup byl uzavřený a skromný člověk, který nepotřeboval diskutovat o svém díle. Svými obrazy vyjadřoval, co cítil a nevkládal do nich skryté významy, které se pokoušel nalézt Vlastimil Tetiva.
Troup se ve Francii zařadil k mladým malířům, kteří formovali výtvarnou kulturu poválečné Paříže, a vstoupil tak na pole evropského výtvarného umění. Francii definitivně opustil koncem roku 1949.27 Vrátil se do vlasti, kde se mezitím změnila politická situace. K moci se dostala komunistická strana, která začala v umění propagovat socialistický realismus.
Václav Nebeský nabídl Miloslavu Troupovi již během francouzského pobytu, že uspořádá výstavu jeho maleb v pražské Vilímkově galerii, v níž působil jako nejvyšší výtvarný poradce. Troup v roce 1948 zaslal do Vilímkovy galerie přes sto maleb. Výstava se měla uskutečnit na jaře 1948 a zahájit ji měl Václav Nebeský, předmluvu ke katalogu napsal Pierre Descargues. Nakonec se ale plánovaná výstava, která měla uvést Miloslava Troupa na pole českého výtvarného dění, neuskutečnila a on musel čekat na svoji první samostatnou výstavu na území Československa téměř celé jedno desetiletí.28
Po svém návratu se Troup usadil v Praze. Pracoval v ateliéru ve Veleslavínově ulici na Starém Městě, který si pronajal již před svým odjezdem do Francie. Jeho přítel, grafik, redaktor a heraldik Zdeněk Zenger zachytil ve své stati z roku 1957 podobu tohoto místa: „Kdokoliv vstoupí do staroměstského ateliéru Miloslava Troupa, jakoby se dostal do nového světa […]. Uprostřed kouzelného ateliéru visí od stropu rybářská síť, půlící horizont místnosti; to je první zážitek, který každého překvapí. Marně jsem přemítal, proč právě síť vévodí tomuto prostoru, až jsem se dozvěděl o jeho vzpomínkách na moře, na Francii. V jediném okně království kvetou květiny a za sklem dosáhneš lehce k nebi. V malém akváriu se prochází několik rybek, pak je tu plno kreseb, naskládaných do nízké skříňky, knihovna s velmi zkušeným výběrem knih od tamilské poesie až po velký Mayerův slovník […]. V rohu stojí nezajímavá kredenc, běžný kus nábytku; leč i této se dotkl kouzelnický proutek a proměnil ji v dalšího pomocníka malířova, v reproduktor s velkou zásobou uměleckých skladeb od nejslavnějších mistrů […].“29
Miloslav Troup si zamiloval nejen Prahu, ve které bydlel a pracoval, velmi vřelý vztah si vypěstoval i k jižním Čechám. Jak uvedl v jednom z rozhlasových rozhovorů,30 cítil, že do jižních Čech patří. Miloval kraj pod Kletí, Prachaticko a kraj manželčiných rodičů - Písecko. Často pobýval u svého bratra Zdeňka, který pracoval jako lékárník a žil se svou rodinou v Prachaticích. Kromě jižních Čech jezdil v 50. letech na dovolenou do Beskyd.31 Jak jižní Čechy, tak i Beskydy se v té době výrazně otiskly v jeho krajinomalbě.
Od roku 1950 se začal věnoval ilustrátorské tvorbě a navázal tak na svou výtvarnou činnost před odjezdem do Francie. Spolupracoval především s nakladatelstvím Artia a se Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění (SNKLHU). I v dalších desetiletích představovalo ilustrování pro Miloslava Troupa hlavní zdroj obživy. V roce 1950 se stal členem Svazu československých výtvarných umělců. Příliš velké nadšení v něm však tato organizace nevzbuzovala. V jednom ze soukromých dopisů napsal, že jde spíše o „svazovou desorganizaci“.32 Troup byl uzavřené povahy a tudíž nenavštěvoval pražské umělecké kruhy a neudržoval příliš úzké kontakty s ostatními výtvarníky. Stýkal se hlavně se svými spolužáky ze studií. Již při pobytu ve Francii psal rodičům, že jej četné návštěvy kolegů stipendistů spíše obtěžují a zdržují od práce.33 Umělecké dění přesto sledoval a navštěvoval výstavy současných umělců. V Praze se na něj obraceli se žádostmi o radu mladší umělci. Pravděpodobně u něj hledali toleranci a pochopení pro svoji tvorbu, která se neslučovala s tehdejšími požadavky socialistického realismu. Troup díky vlastnímu pařížskému školení pro ně představoval určitou autoritu. Vladimír Boudník mu například na podzim roku 1958 zaslal dopis, ve kterém se na něj obrátil s prosbou o posouzení děl, jež měl připravená pro případnou výstavu.34 Také Robert Piesen žádal Troupa o posouzení svých děl. Stanislav Kolíbal se na Troupa obrátil s otázkami ohledně technického provedení ilustrací. Miloslav Troup totiž studoval do hloubky nejen témata knih, které ilustroval, ale zajímal se především o různé výtvarné postupy. Díky svému školení si osvojil řadu grafických technik. Kromě běžných malířských metod používal enkaustiku, malbu na skle, malbu na brokát a hedvábí. Přimíchával do barev písek a sádru. Vytvářel také návrhy na plakáty, vitráže a gobelíny.
Miloslav Troup, Zlaté město, 1957, malba na skle, 41x 54 cm, sig.: vlevo dole, TROUP, soukromá sbírka.
Troup rád experimentoval s výtvarnými materiály a v 50. letech pro sebe objevil techniku malby na skle. Ta dala plně vyniknout výrazné barevnosti jeho děl. Touto technikou vytvořil například obraz nazvaný Zlaté město.35 V popředí kompozice se klene přes řeku most a za ním se tyčí budovy, kostely a věže města. Malbu ocenil historik umění Jaromír Pečírka v roce 1968 v časopise Květy. Viděl v ní město snů a zčásti také vzpomínku na Troupovy cesty Francií.36 Obraz však může svou kompozicí vzdáleně připomenout i pohled přes Karlův most na Pražský hrad. Troup zde poeticky a s velkou dávkou fantazie propojil Prahu a Paříž. Dvě města ležící na řece a honosící se řadou historických staveb mostů, kostelů a paláců. Stavby na sklomalbě vymezuje energická černá kresba, přičemž jasná, pestrá a nereálná barevnost budov rozehrává architekturu města. Vzniká tak živá a dynamická hra barev a čar. Pocit nadčasovosti a snovosti navozuje zlatá barva oblohy. Troup totiž podlepil pomalovanou skleněnou desku zlatou fólií a zlatá barva tak prosvítá nejen v místě nebes, ale i v některých stavbách. Díky využití zlaté barvy odkazuje kompozice na středověké malířství, které hojně využívalo zlatá pozadí. Nejen aplikace zlaté fólie ale i jasné zářivé barevné plochy ohraničené tmavými liniemi v leckterých Troupových dílech připomenou středověké vitráže.
Troup se v 50. letech intenzivně se věnoval i malbě obrazů s náboženskou tématikou. Těmito malbami přispěl v českém výtvarném umění do proudu, který se zrodil v době druhé světové války a který propagoval právě náboženská témata. Postavil se tak po bok Jana Baucha či Bohuslava Reynka.
V roce 1957 se prolomily ledy českých výstavních síní a Miloslav Troup začal vystavovat. Nejprve v Karlových Varech společně s Františkem Matouškem, poté již zcela samostatně v Hořovicích a v Praze. Rok nato se uskutečnila v Praze retrospektivní výstava jeho děl z let 1945 - 1958.
50. léta nepředstavovala v Troupově životě nejúspěšnější období. Vrátil se tehdy do vlasti, v níž jej místo plánované výstavy a svobodného rozvíjení předešlé výtvarné činnosti čekal politicky prosazovaný socialistický realismus. Pokoušel se najít svou vlastní cestu mimo tento oficiální proud, a tak se uzavřel do svého ateliéru a tvořil podle vlastního přesvědčení. Postupně se odkláněl od stylu, kterým maloval ve Francii, a snažil se nalézt nový výtvarný výraz. 50. léta charakterizovalo právě hledání onoho výrazu, což bylo patrné především v krajinomalbách, v nichž postupoval přes téměř realistické ztvárnění až k expresivnímu podání. Po formální stránce se jeho jednotlivá díla lišila, avšak tato různorodost jim neubírala na kvalitě. Troupova tvorba byla v 50. letech stále moderní. Nepodřídil se tehdy propagovanému socialistickému realismu a nadále rozvíjel poznatky osvojené ve Francii.
60. léta znamenala v Troupově životě a tvorbě úspěšnější období oproti předcházejícímu desetiletí. Napomohla tomu i uvolněnější situace na politické a výtvarné scéně. Dostalo se mu ocenění na veřejnosti, mohl vystavovat a dokonce i cestovat do zahraničí.
V roce 1963 se oženil s Marií Vindišovou.37 Spolu se usadili v malém bytě v Nerudově ulici. Většinu svého života tak strávil přímo v historickém jádru Prahy. Každé ráno kromě neděle chodil do ateliéru, kde celé dopoledne pracoval. V poledne se vracel domů, odpoledne trávil opět v ateliéru nebo se věnoval manželce. Troupova žena měla výtvarné nadání a tvořila spolu s manželem, který ji učil. Zaměřila se podle jeho vzoru na ilustrátorskou tvorbu.
Během 60. let se Troupova tvorba ustálila ve velmi expresivní poloze. Neodrážela aktuální výtvarné trendy české nebo světové výtvarné kultury, rozvíjela se spíše v mezích naznačených již v 50. letech. Troup svůj výtvarný projev založil na výrazných barevných skvrnách, které často v kompozicích doprovázel kresebnou kostrou.
V Troupově životě nedošlo již k tak velkým zvratům či změnám, které by zasáhly jeho vlastní tvorbu do té míry jako pobyt ve Francii. Věnoval se kromě své práce především nemocné manželce, o níž pečoval. Kvůli jejímu zdravotnímu stavu trávili manželé letní dovolené u moře. Od roku 1963 do 1968 navštěvovali pravidelně jugoslávská letoviska Sutomore v Černé Hoře nebo Brelu poblíž Makarské riviéry, kde Troup také vytvořil řadu maleb.38 Koncem 60. let a během první poloviny 70. let manželé Troupovi jezdili do Itálie do lázní Salice Terme v Pavii. Zámožný milánský mecenáš jim platil dvouměsíční pobyt, Marie Vindišová se zde léčila a Miloslav Troup maloval obrazy, kterými splácel svému mecenáši pobyt.
Miloslav Troup, Týnský chrám, 1969, olej, plátno, 105 x 70 cm, sig.: vlevo dole, TROUP 69, soukromá sbírka.
Kromě krajin jižních zemí jej začala ve větší míře oslovovat také historická architektura Prahy. Na svých olejomalbách ztvárňoval pražské motivy po celý zbytek života. Odhalil kouzlo staré pražské architektury, kterou začal velmi subjektivním způsobem zachycovat na svých plátnech. V roce 1969 vytvořil kolem deseti maleb věnovaných Praze. Náleží sem i obraz Týnského chrámu.39 Podélně komponované malbě vévodí abstrahovaná jasně červená stavba Týnského chrámu, která je zcela zbavena jakýchkoliv detailů. Jen charakteristické dvouvěžové průčelí s řadou podloubí před vstupem do kostela napovídá divákovi, o jaké téma se jedná. Z obrazu útočí zářivě červená architektura doplněná místy o akordy komplementární zelené barvy. Pozadí kompozice se omezuje na jediný barevný tón a to sytě modrý. V této malbě se autor zcela zřekl používání obrysových linií. Obraz vybudoval na prostorových účincích samotných barev. Chladná modrá barva v pozadí vyvolává pocit vzdálenosti, kdežto žhnoucí červená působí zdání blízkosti. Podobné výtvarné vyjádření jako u Týnského chrámu zvolil v roce 1969 také v kompozicích Noční zastavení a Jitro ve věžích.40
Miloslav Troup, Blázen a sluníčko, 1960, olej, plátno, 86 x 93 cm, sig.: vpravo dole, TROUP, soukromá sbírka.
Tehdy maloval i hravé a fantaskní figurální kompozice, jejichž náměty nacházel při svých pobytech v jižních Čechách a které souzněly svou poetikou s imaginativním světem Marca Chagalla. V roce 1960 například namaloval například obraz Blázen a sluníčko.41 V popředí výjevu se na diváka upírají vážné a strnulé pohledy dvou neúplných lidských tváří. V druhém plánu se nachází hlavní motiv obrazu - postava blázna hrajícího si s míči doprovázená kohoutem. Neurčité pozadí definuje jen v pravém horním rohu výsek domu a vlevo zářící slunce. Malíř jakoby hledáčkem objektivu zaostřil na postavu blázna a vše ostatní z formátu považoval za méně podstatné. Tak jsou obličeje v popředí i stavení v pozadí obrazu neúplné. Obrysy postav a předmětů spoutávají černé kontury a v koloritu zcela převládá žlutá a červená barva. Diagonálně komponovaná postava blázna spolu s barevnými plochami pulzujícími sytými barvami uvádí celou obrazovou plochu do pohybu. Námět této dynamické malby se opírá o skutečnost. Miloslav Troup zobrazil konkrétní osobu - Pepíka Popů, duševně chorého člověka z Prachatic. Toto téma, které načerpal z prachatických ulic, připomíná obrazy inspirované blešími trhy a jarmarky ve Francii. Zachytil zde postavu místního blázna, zvláštní výjimečné osoby, stejně jako byly tlusté zpěvačky na pouti či král blešího trhu v Paříži. Námět obrazu vychází z reality, ale Troup je ztvárnil velmi subjektivně s velkou fantazií a malba tak působí až pohádkově.
V 60. letech se Troup více věnoval také ilustracím, které u něj tehdy převážily nad volnou malbou a realizacemi na poli užitého umění. Ilustroval kolem 40 titulů a hlavními zaměstnavateli se stali kromě nakladatelství Artia i Československý spisovatel, Odeon a Státní nakladatelství dětské knihy (SNDK). Svými malbami doprovázel čím dál častěji právě publikace pro děti. Tehdy začal sklízet i první ocenění za svou ilustrátorskou tvorbu. Snad nejvýznamnější byla v roce 1963 zlatá medaile na mezinárodním Bienále knižní ilustrace v Sao Paulu za výtvarný doprovod k antologii české a slovenské literatury The Linden Tree.42 V roce 1966 získal cenu UNESCO na frankfurtském knižním veletrhu za nejlepší ilustrace ke knize indiánských pohádek Co vyprávěl kalumet.43
Během 60. let prezentoval své obrazy a ilustrace na menších výstavách především v okresních městech. Účastnil se řady kolektivních výstav, z nichž vynikly zahraniční expozice uměleckých řemesel v Mnichově (1960) a v Havaně (1963).
V 70. a 80. letech udržoval Troup stejný životní styl jako v předcházejících letech. Centrum jeho života tvořila práce a péče o manželku. Zajížděl i nadále za bratrem do jižních Čech a v létě do Itálie. Neměnnost a stálost v osobním životě se promítla také do oblasti výtvarné tvorby. 70. a 80. léta představovala pro Troupovo dílo velmi stabilní období, v němž se již pevně držel své vybudované pozice. V jeho tvorbě se nepromítaly politické či osobní změny a ani aktuální výtvarné trendy výrazně nezasáhly jeho práci. Jeho výtvarný projev byl tehdy již zcela suverénní. S jistotou a nadhledem zachycoval osobitým způsobem nejen pražské stavby, ale i italskou krajinu a města, kde trávil dovolenou.
Miloslav Troup, Milánský dóm, 1972, olej, plátno, 100 x 70 cm, sig.: uprostřed dole, TROUP 72, soukromá sbírka.
V roce 1972 vznikl v Itálii pozoruhodný obraz s názvem Milánský dóm.44 Kompozice znázorňuje pohled na hlavní průčelí tohoto chrámu. Autor rozbil celistvost chrámové stavby, rozložil ji na formy, z nichž zkonstruoval malířskou kompozici. Svým podáním připomínajícím krystalickou strukturu se malba jakoby navrací k postupům analytického kubismu. Kolorit se omezuje jen na odstíny modré barvy doplněné bílou. Obloha volně přechází a splývá se stavbou kostela a také se zemí. Klidné a vážné tóny modré vyvolávají dojem lehkosti až nehmotnosti. Troup nanášel barevné pasty s velkou energií a razancí nejen štětcem, ale i špachtlí, což lze vyčíst z pastózního děleného rukopisu. Díky koloritu však vyzařuje z obrazu vysoká spiritualita a klid, a to i přes velmi dynamické a expresivní formální ztvárnění.
V 70. a 80. letech se Troup vrátil také k malbě náboženských a duchovních námětů, ale většinu své energie věnoval ilustracím, ostatně tak jako v předešlých desetiletích. Výtvarně doprovodil kolem 40 knižních titulů s převahou dětských knih. Začal tehdy více spolupracovat s nakladatelstvím Vyšehrad, Albatros a Práce. Důležitou zakázku, na které pracoval pět let, pro něj představovalo ilustrování knihy Vladislava Vančury Obrazy z dějin národa českého.45 Troup tehdy představoval již velmi uznávanou osobnost na poli ilustrace obzvláště v oblasti tvorby pro děti. Potvrdila to také ocenění, která obdržel od nakladatelství Albatros, Odeon a Vyšehrad. V roce 1970 mu byla udělena cena ministra kultury za knižní tvorbu za ilustrace k publikaci Meč a píseň.46 Za stejnou knihu dostal o rok později medaili na mezinárodní knižní výstavě v Lipsku. Cena v soutěži Nejkrásnější kniha roku mu byla udělena celkem šestkrát.
Méně známou oblast Troupovy tvorby představují jeho realizace a návrhy na poli užitého umění. Zaobíral se především výzdobou sakrálních interiérů, kde vynikly zejména jeho návrhy na vitráže. V tvorbě vitráží se držel tradičních technologických postupů a navrhoval je jako barevné filtry, které dotvářely atmosféru interiéru. Většina realizací pro sakrální prostory vznikla v 50. letech ve spolupráci s architektem Jaroslavem Čermákem a nachází se v kostelech a kaplích v Čechách, na Moravě a také na Slovensku. Není zcela jasné, jak mohly být tyto zakázky uskutečňovány v době, kdy církev byla potlačována a perzekuována. Další otazníky se vznáší nad podobou děl, která byla na svou dobu velice moderní a často se pohybovala na poli abstraktního umění. Některé vitráže se svou abstraktní skladbou skel podobaly projevům francouzských tašistů, např. Alfreda Manessiera.
Nejrozsáhlejší výtvarnou výzdobu sakrálního interiéru provedl Miloslav Troup na jižní Moravě v Pitíně u Luhačovic. Pitínský farní kostel sv. Stanislava byl postaven v roce 1851 na místě původní kaple. V roce 1951 proběhla celková rekonstrukce kostela z důvodu špatné statiky zdiva. Při této příležitosti došlo ke kompletní obnově interiéru kostela. Rekonstrukce se uskutečnila z iniciativy pitínského rodáka a tehdejšího olomouckého arcibiskupa Josefa Matochy (1888-1963). Plány na přestavbu vypracoval architekt Jaroslav Čermák, který přizval ke spolupráci na výtvarné výzdobě interiéru právě Miloslava Troupa. Do čistého klasicistního prostoru kostela dodal během druhé poloviny 50. let obrazy křížové cesty, nástěnnou malbu a čtyři okna do presbytáře, výzdobu oltáře a dvanácti svícnů na hlavní oltář.47
Miloslav Troup, Pieta, 2. polovina 50. let, sklomalba, kostel sv. Stanislava, Pitín.
Křížovou cestu tvoří čtrnáct zastavení umístěných po obvodu lodi kostela.48 Černá, výrazná lineární kresba určuje kompozici sklomaleb, již doplňují zářivé plochy jasných barev. Takto pomalovaná skla jsou podlepená zlatou fólií, která prosvítá v místech nepokrytých barvou. Zlatá připomíná středověké obrazy s náboženskou tématikou, na nichž zlaté pozadí symbolizovalo nebeskou sféru. V barevném a světelném provedení jednotlivých sklomaleb lze nalézt určitou symboliku. Prvních deset zastavení září jasnými světlými barvami, kdežto u posledních čtyřech obrazů se barevnost proměňuje. Kolorit Přibíjení Krista na kříž, Ukřižování, Piety a Kladení do hrobu se výrazně ztemňuje a převažuje v něm fialová barva smutku. Nejponurejší náladu navodil autor v obraze Piety, kde z černých, tmavě modrých a fialových ploch probleskuje na Kristově bezvládném těle sinale žlutá. Autor přistoupil k zobrazení Kristova utrpení jako ilustrátor, avšak dané téma ztvárnil velkoryse a s jistým nadhledem.
Další realizace v pitínském kostele se soustřeďují v prostoru presbytáře. Troup navrhnul čtyři barevná okna, která osvětlují kněžiště. Vitráže tvoří nepravidelná barevná pole červených a žlutých odstínů. V druhém okně vpravo od hlavního oltáře je do skladby barevných ploch vetkán kalich.49 Zbývající tři okna zobrazují abstraktní kompozice.50 Podobně jako u obrazů křížové cesty lze vysledovat v těchto čtyřech oknech světelnou a barevnou proměnu. Kolorit dvou krajních vitráží se vyznačuje mnohem světlejšími tóny ve srovnání s dvěma okny blíže oltáře, která září s větší barevnou intenzitou a sytostí. Stejně tak, jak potemněl kolorit některých obrazů křížové cesty blíže k hlavnímu oltáři, ztmavlo i světlo vitráží.
Mezi barevná okna na čelní stěnu pitínského presbytáře namaloval Troup rozměrný nástěnný obraz (600 x 190 cm). Ústřední motiv malby znázorňuje stylizovanou berlu s trny a kapkami krve připomínající Kristovu trnovou korunu. Původně nástěnný obraz doplňovala výmalba okolní zdi, která během pozdějších úprav zanikla.51
Ústřední místo kostela - hlavní oltář, tvoří mramorová menza, na níž stojí měděný svatostánek s baldachýnem pro dřevěný oltářní kříž.52 Troup navrhl rytý symbol obětního kouře na baldachýnu. Na dvířkách svatostánku vznikla podle jeho předlohy zlatá dekorace podobající se zářícímu slunci.53 Trojúhelníkovitá kovová křídla po stranách svatostánku ozdobil polodrahokamy podobně jako dvanáct měděných svícnů umístěných na menze vedle svatostánku. Oltář tvoří důstojný střed kostela a harmonicky zapadá do čistého klasicistního prostoru. Miloslav Troup vytvořil ve spolupráci s architektem Jaroslavem Čermákem v kostele sv. Stanislava v Pitíně kompaktní a jednotnou výtvarnou výzdobu, téměř jakýsi „Gesamtkunstwerk“.
Bohužel ne všechny realizace, jež tehdy podle Troupových návrhů v kostelech vznikly, však přežily do dnešní doby.54 Jinak tomu bylo u výzdoby dosud veřejnosti zcela neznámých soukromých interiérů, v nichž jsou Troupova díla dodnes opatrována jako vzácné šperky. Jedná se například o malby na nábytku, malby na skle, ale i o užitkové předměty, jakými jsou lampy nebo lustry ve formě vitráží, které vytvořil pro své nejbližší. Výtvarný projev u všech těchto předmětů užitého umění úzce souvisel s jeho volnou tvorbou. Promítl se do něj velmi svobodný a expresivní styl.
Další Troupovy práce v oblasti užité tvorby představovaly návrhy na tapisérie, které vytvářel v první polovině 60. let. Přispěl jimi tehdy k intenzivnímu vývoji české tapisérie a zařadil se tak do početné skupiny malířů, kteří navrhovali předlohy pro gobelíny. Troup se ve svých návrzích zabýval pražskou architekturou, lidovými náměty a historickými památkami jižních Čech. Navrhl celkem osmnáct tapisérií, z čehož byly utkány pouze čtyři.55 Tato náročná textilní technika dala vyniknout pestré barevnosti jeho obrazů a vůbec neubrala na jejich expresivním výraze, který odpovídal Troupovým soudobým malbám.
Počátkem 60. let se Troup věnoval společně se svou manželkou navrhování plakátů. Připojil se tím k autorům, kteří v té době přispěli k nebývalému rozvoji českého plakátu. Troup se nepokoušel experimentovat s technikami a materiály jako tehdejší mladí výtvarníci, ale přiklonil se k malířskému provedení návrhů. Přestože Troupova afišistická tvorba není početná, dokládá jeho schopnost tvořit v různých oblastech výtvarného umění.
Miloslav Troup zemřel 22. února 1993 v Praze a byl pohřben v Prachaticích. Poněkud osamocené, avšak zcela svébytné Troupovo dílo tvoří nedílnou součást české výtvarné kultury druhé poloviny 20. století.
Šárka Stehlíková, únor 2005
1 Obsah tohoto textu vychází z diplomové práce věnované volné tvorbě a užitému umění Miloslava Troupa a obhájené v lednu 2005 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Cílem této statě je čtenáře blíže seznámit s životem umělce a ukázat vývoj a náplň jeho tvorby.
2 Sourozenci Miloslava Troupa: Jarmila Zmijarová (*1908), Dr. Antonín Troup (*1912) lékař, Jiří Troup (*1915) ředitel škol, PhMr. Zdeněk Troup (*1921) lékárník, Lidmila Troupová (*1924) výtvarnice, Božetěch Troup (*1928) laborant.
3 Jak uvedl Miloslav Troup v rozhovoru pro nakladatelství Albatros, výtvarné nadání zdědil po své babičce, která sice nemalovala, ale krásně vyšívala. H. Prošková (ed.), Deset minut s Miloslavem Troupem, Albatros, Praha 1980, (nestr.).
4 Vysvědčení z 1. třídy Obecné školy v Hluboké nad Vltavou a z 3., 4. a 5. třídy Obecné školy v Hořovicích v písemné pozůstalosti Miloslava Troupa (dále jako písemná pozůstalost MT).
5 Vysvědčení ze Státního reálného gymnázia v Berouně z 1. až 6. ročníku v písemné pozůstalosti MT.
6 Václav Živec (1893 Beroun - 1982) - akademický malíř a pedagog, žák Jana Preislera a Maxe Švabinského. Václav Živec, http://www.mesto-horovice.cz/hist/nerodaci/zivec.html, vyhledáno 12. 2. 2004.
7 Informace o aktivitách Miloslava Troupa během studií čerpány z anonymního, nedatovaného strojopisu uloženého v písemné pozůstalosti MT (dále jako anonymní strojopis z písemné pozůstalosti MT).
8 Miloslav Troup, Nádraží, kolem poloviny 30. let, tempera, papír, 24 x 34 cm, nesig., soukromá sbírka. - Miloslav Troup, Vagón, 1934, tužka, papír, 15 x 21 cm, sig.:vpravo dole, T. 25/ VII. 34., soukromá sbírka. - Miloslav Troup, Návěstí, 1934, tužka, papír, 20 x 16 cm, sig.:vlevo dole, 16./VII. 34. T., soukromá sbírka.
9 Dopis Miloslava Troupa z Paříže rodičům z 27. 5.1947, písemná pozůstalost MT.
10 Ivan Malicherčík, Miloslav Troup, Haló sobota, 1984, č. 2, 14. 1., s. 7.
11 Informace o Státní grafické škole čerpány z: 80. let VŠOG a SPŠG almanach, Praha 2000.
12 Ibidem.
13 Anonymní strojopis z písemné pozůstalosti MT (cit. v pozn. 6). Jan Kotík přišel na školu po vyučení v turnovské tiskárně. Bližší informace o Kotíkových a Troupových společných pracích či samotné tisky se nepodařilo vypátrat.
14 V. V. Štech, Studium grafiky a knižního umění u prof. J. Bendy, článek z písemné pozůstalosti MT.
15 Pracoval pro Dědourkovo nakladatelství v Třebenicích, Evropský literární klub (ELK).
16 Viz anonymní strojopis z písemné pozůstalosti MT (cit. v pozn. 6).
17 Dopis od Institut d´Etudes Slaves de l´Université de Paris, Bureau d´accueil aux Etudiants des Pays Slaves, Alfred Fichelle (vedoucího úřadu pro přijímání studentů ze slovanských zemí) pro Miloslava Troupa, Paříž 5. 4. 1946, písemná pozůstalost MT. Potvrzení o tom, že Miloslav Troup je stipendistou francouzského ministerstva zahraničních věcí na školní rok 1945-1946. Toto stipendium potvrzeno později i na školní roky 1946-1947 a 1947-1948.
18 Dopis Miloslava Troupa z Paříže rodičům ze dne 29. 12. 1945, písemná pozůstalost MT.
19 Dopisy Miloslava Troupa z Paříže rodičům ze dne 5. 10. 1945, 5. 11. 1946, písemná pozůstalost MT. Dopis Miloslava Troupa z Paříže bratrovi Jiřímu ze dne 8. 10. 1946, písemná pozůstalost MT.
20 Dopisy Miloslava Troupa z Paříže rodičům ze dne 29. 10. 1946 a 15. 11. 1946, písemná pozůstalost MT.
21 Dopis Miloslava Troupa z Paříže rodičům ze dne 27. 9. 1946, písemná pozůstalost MT.
22 Pohled od George Braqua z Amiens Miloslavu Troupovi do Prahy ze dne 20. 3. ? (rok neuveden), písemná pozůstalost MT. Ještě poté, co se Miloslav Troup vrátil z Francie do Československa, mu Georges Braque napsal: „Cher maître, je me souviens beacoup de vous. A bientôt! G. Braque.“ (překlad: Drahý mistře, velmi na Vás vzpomínám. Brzy na shledanou. G. Braque).
23 Pierre Descargues, Petit dictionnaire des astistes contemporains: Miloslav Troup, Arts, Paris 17. 9. 1948. - Pierre Descargues, Le peintre Troup, Les lettres françaises, Paris 3. 1. 1957, s. 12. - Pierre Descargues, Miloslav Troup (kat. výst.), Státní zámek Hořovice 1957. - Pierre Descargues, Barevný svět Miloslava Troupa, Lidová demokracie, 24. 12. 1957. - Pierre Descargues, Redon et Miloslav Troup, Les lettres françaises, 1971, 12. 5., s. 26.
24 Dopis Miloslava Troupa z Paříže bratru Zdeňkovi ze dne 5. 11. 1946, písemná pozůstalost MT.
25 Dopis Miloslava Troupa z Paříže rodičům ze dne 21. 7. 1947, písemná pozůstalost MT. - Dopis Miloslava Troupa z La Napoule rodičům ze dne 20. 8. 1947, písemná pozůstalost MT.
26 Tetiva Vlastimil, leden – červen 2000, (nestr.), vyhledáno 19. 1. 2004.
27 Datum odjezdu M. Troupa z Francie se v dokumentech liší. Rok 1949 je považován za věrohodný, jelikož jej uvedl sám autor v rukopise vlastního životopisu z 50. let (v písemné pozůstalosti MT). V některých statích je uveden rok 1950: Miloslav Troup, Profily autorů knih Klubu mladých čtenářů (naklad. Albatros) 1984. - Hana Dobešová (ed.), Miloslav Troup (kat. výst.), Alšova jihočeská galerie Hluboká nad Vltavou 1994.
28 Dopisy Miloslava Troupa z Paříže rodičům z dne 22. 9. 1946, 8. 10. 1946, 29. 9. 1947, 7. 4. 1948 a 29. 5. 1948, písemná pozůstalost MT. V dopisech uváděny údaje o připravované výstavě.
29 Zdeněk Zenger, Miloslav Troup (kat. výst.), Státní zámek Hořovice 1957, (nestr.).
30 Rukopis konceptu rozhlasového rozhovoru, písemná pozůstalost MT.
31 Fotoalbum z roku 1951 z letní dovolené v Rožnově pod Radhoštěm v pozůstalosti MT.
32 Dopis Miloslava Troupa Marii Vindišové z poloviny 50. let, písemná pozůstalost MT.
33 Dopis Miloslava Troupa z Paříže rodičům ze dne 12. 2. 1947, písemná pozůstalost MT.
34 Dopis Vladimíra Boudníka Miloslavu Troupovi ze dne 19. 10. 1958, písemná pozůstalost MT.
35 Miloslav Troup, Zlaté město, 1957, malba na skle, 41x 54 cm, sig.: vlevo dole, TROUP, soukromá sbírka.
36 Jaromír Pečírka, Malíř Miloslav Troup, in: Květy, č. 25, 1968.
37 Marie Vindišová (* 1. 12. 1921 Znojmo, + 1997) měla středoškolské vzdělání, byla výtvarně a jazykově nadaná, trpěla však nemocí pohybového ústrojí.
38 V roce 1965 vzali s sebou přítelkyni Ludmilu Odvárkovou, která vzpomínala, že Miloslav Troup se v moři nekoupal, neuměl totiž plavat a stále jen maloval. Denně namaloval jeden obraz. Obrazy prodával a kupoval si za ně barvy. Dle osobního sdělení paní Odvárkové, Praha - Břevnov, 21. 8. 2003.
39 Miloslav Troup, Týnský chrám, 1969, olej, plátno, 105 x 70 cm, sig.: vlevo dole, TROUP 69, soukromá sbírka.
40 Miloslav Troup, Noční zastavení, 1969, olej, plátno, 100 x 70 cm, sig.: vpravo dole, TROUP 69, soukromá sbírka. - Miloslav Troup, Jitro ve věžích, olej, plátno, 105 x 75 cm, sig.: dole uprostřed, TROUP, soukromá sbírka.
41 Miloslav Troup, Blázen a sluníčko, 1960, olej, plátno, 86 x 93 cm, sig.: vpravo dole, TROUP, soukromá sbírka.
42 Mojmír Otruba - Zdeněk Pešat (ed.), The Linden Tree, An Antology of Czech and Slovak Literature, Artia, Praha 1962.
43 Vladimír Hulpach, Co vyprávěl kalumet, Artia, Praha 1963.
44 Miloslav Troup, Milánský dóm, 1972, olej, plátno, 100 x 70 cm, sig.: uprostřed dole, TROUP 72, soukromá sbírka.
45 Poprvé tuto knihu ilustroval v r. 1968, podruhé v r.1974. Vladislav Vančura, Obrazy z dějin národa českého, Mladá fronta 1968. - Vladislav Vančura, Obrazy z dějin národa českého, Československý spisovatel, Praha 1974.
46 Vladimír Hulpach, Meč a píseň, Artia, Praha 1970. Kniha vyšla v šesti jazykových mutacích.
47 Dopis ing. arch. Jaroslava Čermáka Miloslavu Troupovi 1958, písemná pozůstalost MT. Jaroslav Čermák zaslal Miloslavu Troupovi plány kostela s umístěním křížové cesty a návrh na rámy pro obrazy křížové cesty. - Dopis ing. arch. Jaroslava Čermáka Miloslavu Troupovi 1. 11. 1972, písemná pozůstalost MT. Výčet děl, které Miloslav Troup v Pitíně provedl.
48 Jednotlivá zastavení křížové cesty (malby na skle, 77 x 106 cm): Kristus před Pilátem, Nesení kříže, Nesení kříže, Setkání s matkou, Setkání se Šimonem z Kyrény, Setkání s Veronikou, Nesení kříže, Nesení kříže, Nesení kříže, Kristus svlékaný ze šatů, Přibíjení na kříž, Ukřižování, Pieta, Kladení do hrobu.
49 Dochoval se neuskutečněný návrh tohoto okna, který představuje kompoziční variantu realizované vitráže. Miloslav Troup, návrh na vitráž pro kostel sv. Stanislava v Pitíně, 2. polovina 50. let, kvaš, papír, 90 x 30 cm, sig.: vlevo nahoře 1:5, vlevo dole Okno II, soukromá sbírka.
50 V malířově pozůstalosti se nachází několik návrhů na tyto vitráže:.Miloslav Troup, návrh na vitráž pro kostel sv. Stanislava v Pitíně, 2. polovina 50. let, tuš, kvaš, papír, 90 x 30 cm, sig.: vlevo dole Okno I, soukromá sbírka. - Miloslav Troup, návrh na vitráž pro kostel sv. Stanislava v Pitíně, 2. polovina 50. let, kvaš, papír, 90 x 30 cm, sig.: vlevo dole Okno I, vpravo nahoře 1:5, soukromá sbírka. - Miloslav Troup, návrhy na vitráž pro kostel sv. Stanislava v Pitíně, 3 ks, 2. polovina 50. let, akvarel, papír, á 88 x 29 cm, nesig., soukromá sbírka.
51 Výmalba okolní zdi se nedochovala v návrzích, ani nebyla fotograficky zdokumentována.
52 Rozměry oltáře: plocha menzy 250 x 107 cm, výška menzy od nejvyššího stupně 98 cm, výška svatostánku od podlahy presbytáře 318 cm. Autor oltářního kříže není známý.
53 Návrh na oltářní dvířka dochován v pozůstalosti MT. Miloslav Troup, návrh na oltářní dvířka pro kostel sv. Stanislava v Pitíně, 2. polovina 50. let, tuš, papír, 72 x 51 cm, nesig., soukromá sbírka.
54 Dochované realizace: Vitráž v bývalé ústavní kapli Božského Srdce Páně ve fakultní nemocnici v Olomouci, 1951. - Výzdoba svatostánku v chrámu Božského Spasitele v Ostravě, 1954. – Výzdoba svatostánku v kapli sv. Michaela v Postřelmůvku u Zábřeha na Moravě, 1951. - Vitráž v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze Karlíně, 50. léta. – Dvě vitráže v kostele sv. Martina v Martině, 50. léta. – Osm vitráží v kostele Stětí sv. Jana Křtitele v Česticích u Volyně, 50.-80. léta. – Úprava jesliček, Božího hrobu a pulpitu, mříže v předsíni, pět olejomaleb pro kostel sv. Josefa v Praze na náměstí Republiky, 80. léta.
55 Miloslav Troup, Praha vzkvétající, začátek 60. let, tapisérie, 287 x 448 cm, v současnosti nezvěstná. - Miloslav Troup, Praha vítězná, 1962, tapisérie, 300 x 200 cm, sig.: vlevo dole, TROUP 62 JH, Magistrát hl. m. Prahy. - Miloslav Troup, U muziky, 1962, tapiserie, vlna, 200 x 500 cm, Alšova jihočeská galerie. - Miloslav Troup, Lidová píseň, 1963, tapiserie, vlna, 300 x 475 cm, sig.: vlevo dole, TROUP UŘ JH, Alšova jihočeská galerie.